NovinaDřina – Rozhovor

Je tu druhá NovinaDřina! V minulém díle jsi se dozvěděl/a, že být novinářem může vyžadovat i poměrně dost kreativity věnuješ-li se publicistice. Svou vlastní kreativitu sis mohl/a vyzkoušet při psaní reportáže.

Dnes ti prozradíme, jaká je nejdůležitější schopnost, kterou by měl mít opravdu každý novinář… A sice, že každý správný novinář by se měl vždy umět dobře zeptat. Je to logické. Chceš-li i ty třeba ve škole od paní učitelky dovysvětlit něco, co jsi z jejího výkladu nepochopil/a, musíš otázku dobře formulovat, aby paní učitelka věděla, co přesně ti není jasné. A v novinářské profesi to funguje podobně. Novinář, který píše jeden den o nových superpočítačích a druhý den o dopadech klimatické změny, není pravděpodobně odborníkem ani na jedno ze zmíněných témat. To ale vůbec nevadí! Důležité je, že ví koho a na co se zeptat. Takže je mu jasné, že nemá cenu ptát se ajťáka na klima a biologa na počítače…

VÝZVA DRUHÁ: ROZHOVOR

Se schopností dobře se zeptat souvisí náš dnešní úkol a tím je čtenářsky oblíbený ROZHOVOR. Zadání je podobné jako u reportáže. Udělej s kamarádem rozhovor (stačí čtyři otázky, ale můžeš se samozřejmě i rozepsat) na téma: Jak vypadá jeho den v karanténě? Co jí/mu dělá radost? Jak zvládá povinnosti? Jak si rozděluje čas? Otázky jsou na tobě, nemusí být vůbec stejné. Naopak! Čím více kreativity se ti podaří zapojit, tím originálnější rozhovor bude. A místo kamaráda můžeš samozřejmě zkusit vyzpovídat i někoho jiného.

PS: pozor na hrubky! (pomůže ti třeba Internetová jazyková příručka nebo instagramový účet Čeština „na pohodu“)

ROZHOVOR má pro novináře tři části:

1.PŘÍPRAVA

• ujasnit si, s kým rozhovor děláme (= kdo je náš respondent)
• určit si hlavní téma rozhovoru (například: život respondenta, práce respondenta nebo je-li respondent například seismolog a my s ním chceme mluvit o nedávných zemětřeseních v Japonsku…)
• na základě předchozích dvou bodů vymyslíme otázky
• při vymýšlení otázek myslíme zejména na čtenáře, co by je mohlo zajímat (zde je ale často dobrým vodítkem intuice, je větší pravděpodobnost, když něco zaujme nás samotné, že to zaujme i někoho dalšího)

2. VEDENÍ ROZHOVORU

• je dobré si rozhovor nahrát (skoro každý chytrý telefon dnes disponuje diktafonem)
• zároveň se doporučuje si klíčové věci i zapsat na papír, kdybychom například o nahrávku přišli
• zvolíme vhodnou (neútočnou a nepříliš osobní) první otázku, abychom navázali kontakt s respondentem 
• pokud máme jiný názor než respondent, nehádáme se a nesnažíme se ukázat, že víme víc než on
• a naopak, pokud děláme rozhovor například s celebritou, ke které vzhlížíme, snažíme se zachovat si profesionální odstup
• pokud máme dost času, dáme respondentovi větší prostor a postupně se dotážeme na to, co bychom se rádi dozvěděli

3. PSANÍ A ÚPRAVA

• přepis rozhovoru není přepis nahrávky slovo od slova
• vše, co v rozhovoru zaznělo musí, co se smyslu týče vyznít na papíře stejně, ale pokud nezměníme smysl odpovědi ani otázky, máme při přepisu poměrně volné pole působnosti
• zároveň můžeme otázky přehazovat podle zajímavosti či podle relevantnosti 
• také můžeme kvůli estetice textu, je-li nějaká odpověď příliš dlouhá, přidat doplňující otázku, kterou jsme ve skutečnosti nepoložili a která nám rozdělí dlouhou odpověď na dvě kratší (Například: Můžete to popsat blíže?)
• otázky přepisujeme ve druhé osobě množného čísla, to znamená, že v přepsaném rozhovoru respondentovi vždy vykáme (i když si třeba v realitě tykáme)
• na autorizaci (respondent schválí výsledný text) se můžeme dohodnout individuálně, ze zákona nicméně autorizace povinná není

Napsaný rozhovor nám pošli na mail fakticky.workshopy@gmail.com. Ty nejlepší potom zveřejníme na našem webu.